Tak už se mi tehle systém blogu dlouhovadila a tak jsem se royhodla pro přestěhování:
http://mildiary.blog.cz/

Cesta vlakem

Krajina za okny vlaku ubíhá,
smutná dívka se z něj dívá.
Z očí jí slzy smutné kanou,
má rodná vísko naschledanou.

Výlet

Víkend jsem krásný měla.
kamarádky navštívit jasem jela.
Město veliké ani malé to není,
přítelkyně mé tam, to se cení.
Povídaly jsme si víc avíc,
hodiny plynuly jako nic.

Počasí to nám přálo,
neviděla jsem toho málo.
V krásném městě žiješ Gabi,
líbilo se mi hodně tady.
Kachny i holuby jsme zahnaly,
a jen sobotu a slunce si užívaly.

Markéta se zas o mě dobře starala,
s vínkem řechtaly jsme se až do rána.
Probraly jsme toho víc než dost,
nezaskočila nás žádná pitomost.
Vlakem teď domů zpět jedu,

Vzpomínky na vás holky si vezu.

Hřbitov

Nerada na hřbitov chodím,
nerada se smutkem brodím.
Smutek a stesk jdou tudy se mnou,
uchopí mé srdce rukou studenou.

Nerada na hřbitov chodím,
nerada sem vzpomínky vodím....

Depka

Někdy se nad duší převalují mraky,
ty to víš, já to znám a ty taky.
Slunce si marně přes ně cestu hledá,
duši ovšem poručit se nedá.

Jak já smutek jen vyhnat ven mám,
já marně sama sebe se ptám.
Udělat z šedého jasný den,
to je právě teď můj marný sen.

Naděje

Když srdce krvácí smutkem i touhou,
naději máme snad jen pouhou.
Když cíl se zdá, neskutečně daleko,
naděje přetrvává tak je to.

Věřit nemusíme v Aláha ani Boha,
naděje se nevzdá, nikdo z mnoha.
Naděje je víra pro každého,
kdo věřit chce a vzdal se už všeho.

S nadějí se rodíme i umíráme,
slzy si s ní utíráme.
S nadějí vstáváme i usínáme,
je to nejlehčí víra co jako lidstvo máme.

Sny

Mladí, když my jsme,
vzdušné zámky stavíme.
V představách se topíme,
vše pro své sny strpíme.

Let jak nám víc přibývá,
na sny mnoho času nezbývá.
Přesto, když se zastavíme,
ze sna se náhle vzbudíme.

Vzdušné zámky rozplynou se v dáli
u srdce jen vzpomínka na ně pálí.
Pálí nás a zároveň zebe,
Nevíme jak urvat kus nebe.

Když ovšem stane se zázrak,
sen je uskutečněn, padáme na znak.
Jsme celí roztřesení a nesví,
jak jsme dokázaly, dotknou se hvězdy.

Realita je ovšem někdy tvrdá, zdá se
hvězda jen hromadě plynu podobá se.
Proto pozor o čem vlastně sníme,
Ať si sny vždy dobře naplníme.

Vlak

Viděla jsem odjíždět vlak,
sednou a odjet si jen tak.
Odjet a nemyslet na návrat,
být volná, jako ten pták.

Ta svoboda, pocit letu,
nevím, kde bere se, ale je tu.
Sednou a hodit za hlavu,
vše v čem se dně hrabu.

užít si jen svobody plnými doušky,
zapomenout na lidského života zkoušky.
Odjed pryč do jiného světa,
copak mě ta asi, tak čeká.

Stejný život, jako mám tady,
jsem si jistá i když mi to nejde z hlavy.
Stejný možná, tak úplně ne,
problémy však budou podobné.

Proto vlaku mávám,
rychle domů padám.
Problémy vždy jsou a budou,
jinak by svět byl velkou nudou.