Tak už se mi tehle systém blogu dlouhovadila a tak jsem se royhodla pro přestěhování:
http://mildiary.blog.cz/

Cesta vlakem

Krajina za okny vlaku ubíhá,
smutná dívka se z něj dívá.
Z očí jí slzy smutné kanou,
má rodná vísko naschledanou.

Výlet

Víkend jsem krásný měla.
kamarádky navštívit jasem jela.
Město veliké ani malé to není,
přítelkyně mé tam, to se cení.
Povídaly jsme si víc avíc,
hodiny plynuly jako nic.

Počasí to nám přálo,
neviděla jsem toho málo.
V krásném městě žiješ Gabi,
líbilo se mi hodně tady.
Kachny i holuby jsme zahnaly,
a jen sobotu a slunce si užívaly.

Markéta se zas o mě dobře starala,
s vínkem řechtaly jsme se až do rána.
Probraly jsme toho víc než dost,
nezaskočila nás žádná pitomost.
Vlakem teď domů zpět jedu,

Vzpomínky na vás holky si vezu.

Hřbitov

Nerada na hřbitov chodím,
nerada se smutkem brodím.
Smutek a stesk jdou tudy se mnou,
uchopí mé srdce rukou studenou.

Nerada na hřbitov chodím,
nerada sem vzpomínky vodím....

Depka

Někdy se nad duší převalují mraky,
ty to víš, já to znám a ty taky.
Slunce si marně přes ně cestu hledá,
duši ovšem poručit se nedá.

Jak já smutek jen vyhnat ven mám,
já marně sama sebe se ptám.
Udělat z šedého jasný den,
to je právě teď můj marný sen.

Naděje

Když srdce krvácí smutkem i touhou,
naději máme snad jen pouhou.
Když cíl se zdá, neskutečně daleko,
naděje přetrvává tak je to.

Věřit nemusíme v Aláha ani Boha,
naděje se nevzdá, nikdo z mnoha.
Naděje je víra pro každého,
kdo věřit chce a vzdal se už všeho.

S nadějí se rodíme i umíráme,
slzy si s ní utíráme.
S nadějí vstáváme i usínáme,
je to nejlehčí víra co jako lidstvo máme.

Sny

Mladí, když my jsme,
vzdušné zámky stavíme.
V představách se topíme,
vše pro své sny strpíme.

Let jak nám víc přibývá,
na sny mnoho času nezbývá.
Přesto, když se zastavíme,
ze sna se náhle vzbudíme.

Vzdušné zámky rozplynou se v dáli
u srdce jen vzpomínka na ně pálí.
Pálí nás a zároveň zebe,
Nevíme jak urvat kus nebe.

Když ovšem stane se zázrak,
sen je uskutečněn, padáme na znak.
Jsme celí roztřesení a nesví,
jak jsme dokázaly, dotknou se hvězdy.

Realita je ovšem někdy tvrdá, zdá se
hvězda jen hromadě plynu podobá se.
Proto pozor o čem vlastně sníme,
Ať si sny vždy dobře naplníme.

Vlak

Viděla jsem odjíždět vlak,
sednou a odjet si jen tak.
Odjet a nemyslet na návrat,
být volná, jako ten pták.

Ta svoboda, pocit letu,
nevím, kde bere se, ale je tu.
Sednou a hodit za hlavu,
vše v čem se dně hrabu.

užít si jen svobody plnými doušky,
zapomenout na lidského života zkoušky.
Odjed pryč do jiného světa,
copak mě ta asi, tak čeká.

Stejný život, jako mám tady,
jsem si jistá i když mi to nejde z hlavy.
Stejný možná, tak úplně ne,
problémy však budou podobné.

Proto vlaku mávám,
rychle domů padám.
Problémy vždy jsou a budou,
jinak by svět byl velkou nudou.

Pozdrav k moři

Moře hučí slunce svítí,
kvete krásné kvítí.
Gábinka se na slunci válí,
Mil jí posílá pozdrav z dáli.

Jak pak se tam Drahá máš,
Jestli pak mi Chorvata hledáš?
Prosím tě hlavně jestli líbat umí,
a ne, že jak pako čumí.

Pošli mi ho Letecky teď hned,
do Brna k Mil na dlouhý výlet.
Jen kam ho večer vždycky dám?
Já zoufalá marně sama sebe se ptám.

Možná pod postel strčit bych ho měla,
jen jestli to vydrží z části nebo zcela.
Skříně už plné mám dosti,
proto mi to dělá mrzutosti.

No když budou múzáci už rozebraní,
smutku se mé oko neubrání.
Ale co já ubohá dělat mám,
hlavně když ty Drahá se vrátíš nám.

Stýskání

Stýská se ti, už asi delší čas,
Kamarádka i přítel chybí zas a zas.
Jakou radu, pomoc, dát ti mám,
sama tady marně dumám.

Přátele, věř mi nikdy neztratíš,
když je v srdci a hlavě nosíš.
Tam vždy s tebou mohou být,
nemusíte se nikdy rozdělit.

Ať už jsou blízko nebo v dáli,
ze srdce ti je nikdo nevypálí.
Jsou tam a budou dokud budeš chtít,
nech je tam v klidu, u sebe žít.

Smutek a slzy příliš pomoci nemohou,
proto odrazuji já tebe od obou.
raději jen úsměv a vzpomínku věnuj jim,
oni ti určitě oplatí naprosto stejným.

Táborová

Tuhle básničku jsem napsala mé milé kamarádce Gabči. Odjela na tábor a má fantazie ihned zapracovala jak to tam asi vypadá.

No Gabi Snad se ti líbí a moc tě nenaštval, já teda nevím jak umíš zpívat já příšerně tak že by se to víc hodilo na mě.

---

Gábi u ohýnku sedí,
do plamenů hledí.
Kytaru v rukou třímá,
písně dětem zpívá.

Děti si uši hrůzou zacpávají,
do stanů raději rychle utíkají.
Myslí si tahle Gabi je hodná velice,
avšak nebude s ní nikdy slavice.

Rádi ji moc máme,
ale pokud nezpíváme.
pak prchat musíme,
nebo si ty písně zhnusíme.

Psaní

Tak si tu sedím,
do blba hledím.
Přemýšlím si jen tak,
chtělo by se mi něco psát.

Jenže přesně nevím co by to mělo být,
může tohle někdo pochopit?
Myšlenky těkají sem a tam,
tam a sem skončí to asi trapasem.

Tak to asi budu muset vzdát,
kdo by tyhle kydy četl rád?
Tak tedy to nechávám být,
a jdu domácnost poklidit.

Dovolená 5.část

Tak a je tu opravdu poslení dil dovolenkového úletu..


Tak se mé veršování chýlí ke konci,
jako Runcajs, k temnému lesu Řáholci.
Dnes všechny věci do kufrů balíme,
a v noci domů šupem letíme.

Zabaleno konečně všechno máme,
kufry už jen zaklapneme a zavíráme.
Do večera, to ještě přečkat musím,
co já jen s cestovní horečkou skusím.

Poslední koupání nás ještě čeká,
a pak už jen cesta předaleká.
Proto loučím se s tebou, mé letní veršování,
doufám, že tebe jako mne nutí k pousmání.

Cíl já tenhle veliký, já pitoma mám,
snad se ho podařilo splnit, tajně doufám.
Edíkovi závěrem jedna sladká hubička,
plná léta, tepla, písku,moře a sluníčka.


THE END

Dovolená 4.část

Teď se chytám za hlavu, jak tohle přepisovat budu jen,
tyhle strašlivé kecy, snad celý příští týden.
Možná kurz psaní na stroji bych měla zkusit,
nebo kurz těsnopisu, nebude-li se ti hnusit??

Možná jako seriál, ti to posílat mám??
každé úterý a čtvrtek, co s tím nadělám.
Taková růžová zahrada od Mil,
nemá tu výhodu, že stačí sletovat každý 500 díl.

Povím ti tajemství, rozhodla jsem se napsat povídku, legrační k tomu,
to ale uskutečním, až se spět vrátím z dovolené domů.
Rozmyšlenou už ji trošku víceméně mám,
na tvou korekci, věru hodně spoléhám.

Na výletě lodí jsme dnes všichni byli,
děti jsme značně tímto unavili.
Ještě teď, když tu v postýlce ležím,
houpání lodě stále a stále cítím.

Pýchu a předsudek již podruhé přečtený mám,
že budu mluvit, jako Edward se teď obávám.
Domů se na film už celkem těším,
pustit z internetu si ho najisto musím.

Dovolená 3.část

Takže, tady je už třetí díl mého dovolenkového říkání.
Asi bych měla uvést na pravou míru co znamenají zmínky o medúze a můzákovi.... Takže jednou napsala Gabi, že jí chybí paní múza, já to četla jako medůza, no a od té doby na tohle téma vtipkujme. Takže když jsem odjížděla, slíbila jsem jí přivést medúzu z moře...

Pokud dočetla jsi až sem,
Pán Bůh s tebou, a ámen.
Možná na dovolenou sis to vzít měla,
abys něco přelouskat nezapomněla.

Medúzy jsem tu zatím, žádné bohužel neviděla,
snad nějakého řeckého můzáka, bych ti dovést měla.
Jen já marně, namáhám si hlavu, jaký je tvůj tip,
snědý, svalnatý s bílými zuby, mohl by být??

Jak jen takového krasavce, domů dostanu,
já marně si svou hlavičku lámu a lámu.
Do kufru nevejde se mi, jak bych chtěla,
možná vysušit jako kávu instantní bych ho měla.

Takový můzák instantní, jistě by ti přišel vhod,
jen co tomu řeknou lidská práva a jejich kód.
Obava je zde na místě a příliš veliká,
Mil zatčená rukou řeckého četníka.

Odpikat trest,ona si teď ve vězení řeckém musí,
proměnit v instantní směs spoluobčana EU, to se sluší??
A tak dopadla holka, co radost kamarádce udělat chtěla,
na zákony ta trouba jedna, však jaksi zapomněla.

A tak milá má Gábinko, nezbývá nám chtít,
než o našem, překrásném můzákovi jen snít.
Sen bývá mnohdy lepší, než skutečnost,
O tom bych ti kamarádko, povídat mohla dost.

Řechtám se tu jako trouba veliká,
kam ta má fantazie, zas a zas utíká.
Tebe jsem také k úsměvu donutit chtěla,
snad se mi to podařilo trochu? Nebo zcela?

Dovolená 2.část

Tak tady je dalších pár bláznivých rýmů, snad vás pobaví.

Filípkovi se tu taktéž velice líbí,
stačí, když se mu vodní hrádky slíbí.
Skluzavka vodní je tu opravdu senzační,
Filípek ji má ze všeho nejradši.

Dnes Gábinko, do vody jsme skákaly o 106,
s vodníky bys sis nás, mohla klidně splést.
Není nad to když se děti přes den unaví,
Večer pak jsou hned uspaní.

Simmela mám přečteného, už z poloviny též,
k Austenové se brzy vrátím, jak jistě tipuješ.
Povídky opravdu všechny krásné má,
moje očka jsou věčně slzavá.

Proč já jen taková citlivka musím být,
to pořád a pořád, nedokážu pochopit.
A tak já čtu a čtu a čtu si tady,
kapesníky v záloze přichystaný.

Slok tu pro tebe Gábinko, mám já dost a dost,
doufám, že ti budou, to co pro pejska kost.
Pohled poslat bych ti chtěla.....
Jenže já „vůl“ adresu si vyptat zapomněla.

Gábinka z Hradce Králové, Česká Republika,
to našim listonošům, asi nic moc neříká.
Tak na poštu elektronickou si počkat musíš,
to holka hodně zkusíš. (až to budeš číst).

Dovolená 1.část

Ahoj,
tak tohle je prví část, mé šíleně dlouhatánského dovolenkového rýmování. Určeného mé milé kamarádce Gabči, snad pobaví i vás....

Milá Gábi, přemýšlím si tady,
jak asi dopadl Josh s Abby.
Kapitolka je už určitě dopsaná,
jen Mil na dovči, je tuze zvědavá.

Sluníčko nám svítí opravdu moc hezky,
jen já „vůl“ stoupla na mořský ježky.
Teď nožička mě bolí a píchá a píchá,
zatím mi tedy moc neopuchá.

Co s ní zítra bude sama jsem moc zvědavá,
snad nebude chuděrka má ještě víc bolavá.
Jinak se tu pořád jen vyhříváme,
slunce, vody,si tu všichni užíváme.

Rozhodla jsem se, že ti vždycky napíšu pár rýmů,
snad se do konce dovolené, s toho nepominu.
Knížku Pýcha a předsudek dočetla jsem,
od poloviny, konec jak dopadne tušila jsem.

Hlavní hrdinka osudem těžce zkoušená byla,
nakonec však velkou lásku si zasloužila.
Jak tyhle pohádky mohou oslovit generace žen,
já opravdu nedokážu pochopit stále jen.

All inclusive alá naše Monička

Ta naše Monička malinká,
nemá ráda maso a kolínka,
nemá ráda hranolky ani párek,
Ona chce papat pouze oharek.

To naše dítě, je každého hoteliéra sen,
aspoň toho co přemýšlí, jak ušetří jen.
Moničce ke snídani i obědu okurka stačí,
k večeři hádejte co, okurek má nejradši.

Dovolená

Na chvilku se s vámi tady loučím,
sluníčko, moře a pláže užívat běžím.
Kolik vás sem chodí moc nevidím
podle komentářů moc neposoudím.
Ať vás sem chodí málo nebo víc,
mějte se tu všichni krásně a tě pic.

Výlet

Dnes jsme na výletě byli,
Macochu jsme navštívili.
Díra veliká to je, pravdu dím,
když vám to lidi vyprávím.

Děti šlapali z kopce i do kopce,
škoda, že nestihli jsme to k lanovce.
Lanovka končila provoz přesně v pět,
my tam byli pět pět, co vám mám vyprávět.

Filip řval a řval, pořád dál,
o jízdu lanovkou, hodně stál.
Nakonec si synek můj říct dal,
a do kopce pěšky rázoval.

Úklidová

Já mytí oken víc a víc nenávidím,
těm co to milují všem těžce závidím.
Včera jsem se do toho pustila s chutí,
nevím co ve mě, drhnout je najednou nutí.

Táta řekl mi dnes časně ráno,
mámo, máme na Vánoce vystaráno.
Já mu povídám: "má to háček sice."
"Vánoce budeme mít za 4 měsíce."

Prádlo

Jo věšet mokré prádlo,
to je panečku žrádlo
stačím toho spolu pověsit tolik
a přiřadit ke každému kolík.

Ja ráda pomáhám s prací,
máma mi za to usměv vrací.
Tak my se spolu dobře máme,
pořád se na sebe usmíváme.

Nerozhodí nás žádná mrzutost,
prádla máme vždycky dost.
Tak my se spolu dobře máme,
vždy si u toho s radostí zpíváme.

Korále

Monička nám dnes scénu udělala,
o krásné korálky s Pepou tuze stála.
Táta pravil: "řeni hezky prosím"
ona však na to: "gatˇky nosím."

Táta řekl: "popros dítě hezky"
ona na to: "láry fáry třesky plesky"
A tak zbyly jí jen slzy a křik
pro korále měla další velký vzlyk.

Ona však řvala dál a dál a dál.
Tatínka z toho velikej nerv bral.
Já v duchu řekla si: "co jsi chtěl to máš"
"doufám, že si to drahý pořádně užíváš."